Recenze: Ptačí zpěv

Původní název: Skylark
Autor: Meagan Spooner
Nakladatelství: CooBoo
Datum vydání: květen 2013
Počet stran: 322

                         Anotace
Patnáct let čekala Linda Ainsleyová, až ji předvolají ke kouzlobraní. Až se konečně stane dospělou a začne se připravovat na svoje budoucí povolání. Počítala s tím, že jí po odebrání kouzelné síly bude přidělena nějaká menší úloha v zaběhnutém, pevně daném řádu města, které od okolní krajiny odděluje energetická zeď. Myslela si, že bude pomáhat zajistit a udržet útočiště lidí, kteří jako jediní přežili hrozivou válku, že se stane kolečkem v dobře promazaném stroji. Ani ve snu ji nenapadlo, že by její úloha měla spočívat v tom, že bude napájet celé město svou energií. Patnáct let Linda Ainsleyová věřila lži. A najednou zjišťuje, že jí nezbývá nic jiného než utéct do nebezpečného a neznámého světa za zdí, nebo přijmout osud, který je snad ještě horší než smrt.
                                 
                                            Pár slov k obálce
Co si budeme nalhávat, je dechberoucí. Miluju tohle spojení modré a fialové. I když na obrázku se mi zdá o něco působivější než ve skutečnosti.

                      
             Hardcover vs. Paperback                         Francouzská obálka      
                       
                                                 Trailer ke knize

                                       Můj názor na knihu
                                                      Vis in magia, in vita vi.
  Ani nevím, kde začít. Začala bych s nádechem, protože jak kniha, tak i tohle psaní recenze mě stálo značnou námahu.
    Ptačí zpěv je kniha s nádhernou obálkou, o které jste možná slyšeli (nebo spíš určitě), protože u Kath byl Týden s ptačím zpěvem. Takže si asi dokážete představit, že jakmile se mi naskytla příležitost si ji koupit, tak jsem po ní prostě skočila. Suveréně si ji tedy můžu přidat ke knížkám, kde je obálka hezčí než obsah..
   
Na začátek bych chtěla podotknout, že se mi knížka vážně nelíbila. Takže pokud chcete povzbudit ke koupi, ode mě ji bohužel nečekejte.

Z anotace knihy jsem toho moc nevyčetla, nepřišla mi ani nějak originální, ale šla jsem do toho. Víte, abych byla spravedlivá, tak jsem si knížku podvědomě rozdělila do dvou částí. Na část "ve městě" a na část - "v divočině".Když se děj knížky odehrával "ve městě", tak jsem se ještě docela bavila. Vypadalo to slibně. Příběh o magii, tajemstvích a novém dystopickém světě bez ptáků začínal nabírat dech. Pak se to ale obrátilo.
     
Máme tu divočinu a hlavní hrdinku. Zezačátku mi Linda sice nepřišla nic moc, ale řekla jsem si, že ji divočina zocelí. A víte co? Nezocelila. Linda Ainsleyová - hlavní hrdinka je hlavní důvod, proč se mi tahle knížka nelíbila. Nechápu, proč se tenhle příběh vypráví zrovna o ní. Z dob Katniss Everdeenové, Tris Priorové, Rose Hathawayové (atd.) jsem zvyklá na silné hrdinky. Mám je ráda. A když už silné nejsou na začátku, tak se silnými stanou. (jako třeba Gábi nebo Anna ze série Les rukou a zubů). Změní se, něco si uvědomí. ALE Linda Ainsleyová (jejíž jméno jsem si uvědomila až na 60. stránce. Linda, ne Ainsley) taková není. Podle mě je ukázkou čiré průměrnosti, úplně ve všem. Kdyby ale jen to. Nejhorší na hlavní hrdince bylo to, že jsem k ní byla laxní. Nevím jaké jiné slovo pro to použít. Bylo mi totiž naprosto fuk, jestli ji na příští stránce přejede traktor nebo jí upadne hlava. Vážně. -_- Když to porovnám s Kelsey z Tygrova prokletí, tak ta mě štvala - a to hodně. To beru, alespoň ve mě probudila nějaký pocit a já si ji díky tomu vybavím. Ale Lindu? Ani ťuk. Naprosto ničím mě nezaujala a kdyby nebylo konce a její naprosté výjimečnosti, tak to takhle mohla táhnout pro mě za mě až do konce.

Hrdinka mě skrz naskrz zklamala. Tak jsem se těšila alespoň na příběh, který se v "první části" rozběhl slibně. Měla jsem nějaká očekávání, která se ale úplně zhroutila, když Linda vběhla do divočiny. Divočina tak, jak ji autorka vykreslila, vypadala divně. Jiné slovo mě nenapadá. Musím jí ale přiznat, že byla originální, bylo to zase něco v YA a dystopiích nevídaného. Teď trochu spoiler:  Konkrétně na 123. stránce se Linda pokoušely sežrat stromy se zubama. Wtf?

Co by to byla YA bez lásky nebo milostného trojúhelníku. Ovšem tady nám ji autorka podala zase jinak (nechci použít opět slovo divně.) Abych řekla pravdu, Ptačí zpěv jsem dočetla jen kvůli Orenovi, mému novému miláčkovi (:D), který ale podle mě dal své srdce té špatné. Jak bych jen popsala vztah Orena a Lindy? Musím se přiznat, že to nedokážu, protože se mi ihned vybaví finálová scéna, při které jsem poprvé pocítila k Lindě nějaký pocit - a to hlubokou nenávist. Pěkně jsem si zanadávala a s ní finálně skončila. Oren je totiž Oren. Můj Oren. (:D) Třetím rohem trojúhelníku byl Kris, takový ten vymydlený kluk, který ani pořádně neví, co chce. Nijak mě nezaujal, ale je jasné, že ve 2.díle se teprve pořádně projeví.

Nad Ptačím zpěvem jsem hodně přemýšlela. Četla jsem hodně recenzí, jak ty pozitivní, tak ty negativní. Asi víte, na jakou stranu se přidávám. Když bych si měla ještě jednou přisadit, tak jsem občas v knížce viděla záblesky jiných knih, což se mi jinak nestává. Viděla jsem v tom kousek Lesa rukou a zubů, Pod nekonečnou oblohou, věřte nevěřte jeden les mi připomněl Pána prstenů a konec byl jak vyšitý ze Zlatého kompasu. Na tuhle knížku až moc teatrální. (Koneckonců autorka tuhle knížku zmiňuje i v poděkování.)

Uf. Dneska jsem to s tou délkou docela přehnala, ale co, muselo to ze mě ven. Kdybych to měla shrnout, tak Ptačí zpěv nechápu, nezaujal mě a hlavní hrdinka je s prominutím bezduchá. Tuhle knížku jsem si prostě dala do škatulky "Divné, více už neotevírat" a končím s ní. Nechci končit i s autorkou, protože je mladá a tohle je její debut. Určitě bych chtěla zkusit ještě jinou knihu, ale ne 2.díl téhle série. Je mi to líto, tohle byla jedna z těch mých nejočekávanějších knih léta a dostala jsem tohle. Body má u mě jedině za "první část", Orena a originalitu divočiny.

                                                                        2,5/5