čtvrtek 27. září 2012

Recenze: Počertěná - tátův malý andílek


                            Anotace
    „Máma vždycky říkala, že můj otec je ďábel. Nikdy jsem netušila, že to myslí doslova.“ 
Angelin otec (známý také jako Ďábel) chce být součástí jejího života. Na oplátku nabízí, že jí může dát cokoli, po čem její srdce zatouží – včetně popularity nebo rande s Colem Danielsem, klukem, do kterého je už dlouho zamilovaná. Ale Angel má svoje podmínky – táta musí přestat s ďábelským byznysem a zbavit se svých speciálních schopností...

                          Můj názor na knihu
 Angel se potýká s klasickými problémy dospívání. Ve škole patří mezi "ty nudné, co na obědě obědvají vždy vzadu", elita holek na škole ji nemá zrovna v lásce a kluka, pro kterého je jen vzduch, miluje. Ale najednou se objeví její táta ďábel - Lu Cifer a život se jí obrátí naruby. Ve škole začne sedávat mezi elitou a Colea Danielse jako kdyby konečně začala trochu zajímat.

 Vážně, pořád nevím, jak budu vlastně Počertěnou hodnotit. Začala jsem jí číst a neměla jsem žádná očekávání, přesto bych řekla, že mě zklamala.

  Když jsem začala Počertěnou číst, nic se nedělo a potom, abrakadabra jsem byla na sté stránce a vůbec jsem nevěděla, jak jsem se tam dostala, protože v knize stále nezačal žádný děj. Jen stálé odmítání, že by Angel byla napůl ďábel. A tak to šlo pořád dál, dokud se na scéně neobjevily "ty zlé holky" a nepřidaly tomu trochu víc šťávy.

  Ale co bych řekla k samotné Angel, vlastně od začátku jsem věděla, jak se rozhodne, ale po celou dobu to odmítala přijmout. Někdy (většinou) mě to už vážně vytáčelo, šlo vlastně po celou dobu o to samé. Nejvíc se mi asi líbila Gabi, nejlepší kamarádka Angel. Byla taková upřímná, věrná, prostě ta pravá kamarádka. Málem bych zapomněla na Colea. Vážně nevím, co si o něm mám myslet. V jednu chvíli si Angel ani nevšiml, byl to takový spíš machr, ale najednou to byl citlivý kluk.  Tohle bych řekla, že se autorce moc nepovedlo, a tak to zkoušela kamuflovat ďábelskými činy Lua Cifera, takže jsem potom nemohla vědět, komu co věřit.

 Když jsem knížku nebrala zas tak vážně a spíše jako takovou oddechovku, nebyla zase tak špatná, párkrát jsem se u ní hodně nasmála. Knížka se četla rychle, byla napsána celkem čtivě, takže jsem jí měla přečtenou za dva večery, ale bohužel se tam toho na 269 stránek nic nedělo. Počertěná, je takový slabší průměr, ráda si přečtu druhý díl, ale určitě si ho půjčím v knihovně, jako tenhle. Dávám

                                                                         2,5/5
P.S. Dneska jsem se byla podívat v knihkupectví a málem mě přemohla touha si nějakou knížku koupit. Teď nesmím utrácet, protože šetřím na Vánoce. Ale bych jich tam tolik, které jsem si chtěla přečíst. Stává se vám to někdy? ;)

      

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuju za projevenou podporu nebo kritiku, obou si vážím.